Kdo jsme?

V pondělí to u nás bylo vzhledem k horkému počasí trochu náročné. Hanka si s dětmi v povídala o slunovratu, přicházejícím létě a společně jsme si namalovali a vystřihli sluníčko. To nás bude tento týden doprovázet i venku, aspoň podle předpovědi. Kolečko se dnes povedlo, děti skvěle spolupracovaly, básničky nám pěkně navazovaly, prostě paráda.

Protože máme poslední dobou uvnitř velké teplo, chodíme ven co nejdřív, a nejinak tomu bylo i dnes. Mikešovi se poslední dobou nechce ani chodit, což nám taky moc nepřidá, ale musíme to zvládnout. Když jsme dorazili na hřiště, sedl si do kouta a chvíli tam trucoval… Když ho to ale přešlo, řádil s ostatními, chvilku si s ním hrál i Johny. Ten šel z kočárku celkem nadšeně, vydržel si hrát asi 40 minut a pak si šel sednout zpět. Po obědě nebylo úplně jednoduché děti zklidnit, trošku nám tím vytřely zrak, ale nakonec se je podařilo „nahnat“ do pelíšků a sotva se dočetla pohádka, už se chrupkalo… Uff, první horký den týdne je za námi!

Úterý pokračovalo v podobném duchu. Ve středu se vrátila Alenka od moře a jak před odjezdem slíbila, trošku nám o tom vyprávěla. To nás inspirovalo, a tak jsme si šli namalovat na velký papír moře, pak jsme si vystříhali rybičky a spolu s lodičkami jsme je tam nalepili. A protože Johny byl opět neklidný a plakal, rozhodli jsme se pro piknik u řeky. Sbalili jsme si tedy svačinu a vše potřebné a vyrazili. Našli jsme lavičku ve stínu, což bylo ideální místo. U jídla jsme pozorovali cvrkot kolem nás a měli jsme i trošku štěstíčka – viděli jsme na řece několik vodáků, tak jsme oprášili vodácký pozdrav. Děti procházku zvládly úplně skvěle, měli jsme tedy vozík, takže se v něm střídaly, ale dokázaly počkat, až na ně přijde řada…

Čtvrtek byl dalším horkým dnem. Ráno volíme klidnější aktivity, takže ranní kolečko je už většinou povídací a prohlížecí, děti to baví a prostor se nám dál nepřehřívá. Koneckonců si hodně zpíváme venku, cestou, i pak na hřišti, tak nikdo o nic nepřijde. Svítí sluníčko – zpíváme o něm, zpívá kos – dáme si o kosovi…

Pátek, poslední horký den týdne. Protože je léto a skutečně velké teplo, vyrobili jsme si zmrzliny, každý si dal tolik kopečků, kolik chtěl. Ve skupince jsme si dali rychlou svačinku, další vzali s sebou a vyrazili jsme ven. Dětem se chtělo na pískové hřiště, což samozřejmě nebyl problém. Hanka vzala vozík, a tak byla cesta o něco jednodušší, tedy hlavně pro děti ;-). Měli jsme s sebou i vodu na ochlazení, ale ta vzala celkem brzy za své. Něco málo jsme v pískovišti postavili, pohoupali se, očmuchali zbytek kvetoucích lip a protože jsme měli ještě čas do návratu, vzali jsme to výjimečně přes náměstí, kde jsme se osvěžili u mlžítka. To byla paráda! A můžete hádat, kdo byl nejvíc mokrý :-D. No jasně, Hanka, měla vodu i v botách. Ale ona s námi jde prostě do všeho…

Poslední červnový týden se nám sešlo mnoho krásných a nových akcí najednou. Děti měly hned na začátku týdne velký zážitek ze stážisty Dana, který se nám tu objevil na zkušenou a vedl si velmi statečně. Nevěděl, kam dříve – kluci s ním chtěli dovádět, jezdit s auty a kopat do balónu a holčičky ho všechny chtěly mít u sebe při procházce a nosily mu natrhané kytičky. Dan to všechno krásně zvládl a jelikož se nám pochlubil, že umí hrát na kytaru – příště dojde už i s kytarou a budeme si moci společně na ranním kruhu za Danova hudebního doprovodu zazpívat naše oblíbené písničky.

Společně jsme si také s dětmi v lese vyslechly povídání od lektorky z Ekocentra Koniklec a skřítka Pařízka, který dětem vysvětlil, kde se v lese berou stromy, co je všechno potřeba, aby vyrostly, jaká zvířátka v lese můžeme najít a mnoho zajímavých informací, které byly provázené hrou, tajemnými pytlíčky, poznáváním obrázků a nálezem živé žáby ukryté v kořenech stromu, a jednoho ptáčka, který vypadl z hnízda. Takže na jedno dopoledne jsme měli zážitků až až. Musím říct, že jsem byla na naše děti moc pyšná, jak vyjmenovávaly, co za zvířata v lese žije a co všechno v lese může růst, jelikož jsme si o tom povídaly po celý rok. Následující den pak děti samy běhaly po lese a hledaly kolem stromů nové nory, domečky a skulinky, tak to bylo opravdu moc dojemné.

Podařilo se nám také pokročit v naší zahrádce, kde nově vzniklo dřevěné tepee z klacíků, které nám postupem léta proroste hráškovými lusky, a máme zasazené i barevné jedlé rostlinky Lichořeřišnice.

Také jsme tu měly paní logopedku, která byla úžasná, a děti s ní krásně spolupracovaly. Opravdu to s nimi moc pěkně uměla.

Hlavním vrcholem našeho týdne byl společný piknik pro rodiče s dětmi, který se konal na zahradě u skupinky. Všichni jsme z něj měli velikou radost. Na začátek jsme si s rodiči udělali v parku společný kruh, kde jsme se přivítali, jak to děláme každé ráno s dětmi. Kolem domu byla pro děti nachystána spousta aktivit. Pod vrbou si děti u mě a Radky mohly natiskat vlastní pohlednice a nechat se „otetovat“ krásnou zvířatkouvou tetovačkou. U garáže si s Vladimírou a Veronikou zkoušely žonglování a různé další pohybové aktivity. Helča s Míšou pak na druhé terásce u levandulí měly stanoviště s výrobou náramků a malováním na obličej. V přední části zahrady byla na stolech nachystána pro rodiče a děti spousta občerstvení – od ovoce a zeleniny až po domácí napečené dobroty. Koncem týdne jsme dětem dopřávaly už zklidnění, protože na nich bylo viditelné, že jsou po celém týdnu unavené a potřebují předešlé zážitky nechat doznít.

Povedlo se nám strávit s dětmi několik příjemných dnů – když je sluníčko a venku je příjemně, jsme venku a užíváme si přicházející jaro. Když nám pršelo, děti tvořily jako divé a krásně jsme si to uvnitř zase vyzdobily. Ale i přes déšť jsme vytáhly pláštěnky a holínky a vždy jsme se vypravily alespoň na kratší procházku najít nějaké kaluže, do kterých děti rády skáčou.

Na tento týden a další jsme si daly hlavní záměr pracovat na trpělivosti dětí. Jak se nám teď v posledních týdnech střídají děti po delších nemocech doma, objevil se nám ve skupince takový nešvar, že děti potřebují něco a hned. Tak společně opět trénujeme trpělivost a vzájemné poslouchání/nas­louchání. Co se týče trpělivosti, před našim společným stolováním nemají děti problém počkat, to jde krásně. Největší výzvy nastávají ve volném čase – při příchodu do skupinky a po spinkání. Děti máme ale úžasné, a tak už ví, že je třeba dodělat jednu činnost, popřípadě uklidit s čím si už nehrajeme, a pak se můžeme věnovat něčemu jinému. Je krásné pozorovat, jak děti společně mezi sebou komunikují – učíme se s dětmi vyjadřovat svoje pocity a potřeby – pokud si někdo chce něco stavět sám, umí to ostatním pěkně říct, to i v případě, že si s někým chce společně něco stavět, tak se umí kamaráda zeptat, jestli může. S dětmi jsme se to snažily dělat už předtím, ale dáváme tomu zase trochu větší význam, stále ještě pod zážitky a inspirací ze sobotního semináře.

V pondělí jsem neodolala pokušení a s dětmi jsme se vydaly zkusit objevit novou kratší cestu k letohrádku Hvězda. Jak je teď les bez listí, člověk objevuje nové cesty. Naše výprava měla velký úspěch a děti to krásně ušly. Následující tři dny jsme se pak vracely na jedno a to samé rozcestí a děti si tam krásně vyhrály. Podařilo se nám nasbírat i velké šnečí ulity, které pomalujeme a budou nám sloužit jako korále k Moraně.

Z výtvarných činností jsme se pak věnovaly dodělávání sněženkových průsvitů, průsvitů ptáčků malovaných za pomocí voskových bločků. Dětem se to moc líbilo. Vytvořily jsme si společně i jedno hnízdo vytvořené za pomocí provázku, lepidla a nafukovacího balónku. Je to rozpracovaný projekt, na kterém budeme s dětmi pracovat dále.

Vyzkoušely jsme s dětmi i nějaké hry inspirované z posledního workshopu. Především hraní popletené pohádky o Červené Karkulce. Helenka z domu donesla vlastní loutky, se kterými dětem čas od času přehráváme klasické pohádky, a ony sedí jako pěny :-), dále děti na procházce hádaly, co kde je, a podle pantomimy, jak se kdo cítí.

Tento týden probíhal v příjemné a pohodové náladě… i Péťa celkem spolupracovala, ráno ještě trochu pláče, ale přes den už se celkem zapojovala a komunikovala, rodiče tento týden odhlásili obědy a chodili si pro ni po vycházce. Na příští týden uvažují obědy neodhlašovat.

V pondělí se oslavily Roziny narozeniny, máma připravila dětem muffiny, Róza si nechala celé dopoledne slavnostní korunku, fotky jsme poslaly rodičům.

Ve středu a ve čtvrtek jsme se rozloučili s Michalkou a Pavlínkou, u nás už končí a přechází do školky.

Děti si zazpívaly i s doprovodem frkaček, které přinesla Michalka, moc se jí to minule s frkačkami líbilo, tak uprosila maminku, aby je na rozloučení všem dětem pořídila, také upekly bábovku.

Pavlínka zase přinesla meloun a dětem sešitky, do kterých si mohou malovat a lepit, všichni si je odnášeli domů a měli z dárečku radost.

Celý týden byl celkem tvořivý, děti vytvářely obrázky – lepení látky na papír – houby a rybičky, výtvory si nosily domů, také hodně malovaly a tiskaly tiskátky.

Na zeď v šatničce jsme si pověsili společně vytvořené dílo – koláž – ryba ve vodě a vodní rostliny.

Každý den, i přes nepříznivé počasí, jsme byli venku, občas trošku zapršelo, střídali jsme vycházky s pobytem na hřišti.

V pátek jsme se prošli na Letnou, šli jsme kolem rybníka, přes dopravní hřiště, pozorovali jsme přírodu, na vodě kačenky a lekníny.

V ranním kolečku se dařilo hezky spolupracovat – písničky, říkanky, hra na nástroje a dřevíčka, pohyb s šátkem.

…konce srpna jsou vždy ve znamení loučení

Pondělí – Ráno jsme začali čtením z knížek, hledáním obrázků v knížkách a povídáním si o zvířátkách. Rozi si přála vyprávět pohádku O veliké řepě. Děti se zapojily a všichni jsme volali na babičku atd. Pak jsme vyprávěli o pohádce Boudo, budko. V kroužku jsme, stále oblíbenou, „Zlatou bránu“ zpívali několikrát.

Úterý – Přišel dnes Max (Phuc) a Cristian s Boženkou byli nadšení. Zpívali jsme si „voda, voda, vodička“ ve španělštině (agua, agua, aguaita). Děti si to pak do oběda prozpěvovaly.

Středa už byla ve znamení loučení, naposledy s námi dnes byl Maxik (Phuc). Vzhledem k jeho povaze ale bylo loučení veselé, svou pozitivní energií nás dokáže všechny „nakazit“ a na smutek tak není čas. I když trochu smutné to je, samozřejmě, strávil s námi skoro rok a krásně se „vyklubal“. Je to skvělý parťák, kluk pro každou legraci… Dopoledne jsme tak řádili v herně, všichni jsme se zapojili i do kolečka a venku to bylo taky parádní.

Ve čtvrtek jsme ráno přečetli snad celou knihovnu.. Pak jsme si zazpívali a protože pár dětí (pochopitelně máme na mysli ty končící) projevilo přání jít se rozloučit s nádražím, rychle jsme se nasvačili a vydali se zamávat vlakům. Procházka byla příjemná, bylo teplo bez silného sluníčka, cestou tam byla i spousta věcí k pozorování, třeba v čerstvě posekaných zákoutích ještě neodklizené bodláčí obsypané čmeláky, padající kaštany ještě v zeleném „brnění“, viděli jsme i dva chlapíky sekat břeh Litavky, pomalu se červenající šípky, bodlák z knížky o Floriánkovi, Matouš si na jednom místě vzpomněl, jak jsme tu „potkali had“ (ano, říkal vážně HAD, ale nebyl to had, byl to slepýš), prostě toho bylo dost. Děti jsou velmi všímavé, samy nás občas na něco upozorní, což je skvělé. Vlaků jsme viděli dost a z mávání nás až bolely ruce…

Poslední den týdne, a vlastně i „školního roku“, jsme si pěkně užili. Dnes jsme si hodně zpívali na přání dětí a bylo toho opravdu hodně. Matouškova maminka nám na rozloučenou upekla banánové a jahodové muffiny a jen se po nich zaprášilo- úplně se rozplývaly na jazyku. Pak jsme šli na hřiště, Míša se chtěl „do zásoby“ pohoupat, Matouš pokořil provazovou pyramidu a Cristian neslezl z velké klouzačky. Parádně si to kluci užili! Ale ostatní děti nezůstaly pozadu, jen mají výhodu, že si to od září budou s námi užívat dál. A tak malovaly křídami, stříkaly vodu, honily Hanku… K obědu byla oblíbená koprovka s knedlíkem a padala do dětí jako snad nikdy. A to předtím snědly všechnu polévku!!! Loučení s dětmi odcházejícími do školky tak proběhlo celkem vesele a my ostatní už se těšíme na nové kamarády, kteří přijdou v září!